Tak v prvé řadě je tady můj deník poskytující prostor mým myšlenkám a pocitům, zážitkům i snům. Deník, ke kterému se neustále vracím, nalézám v něm skryté souvislosti, pláču u vzpomínek i se směji sama sobě v čase. Je to místo, kde mohu být naprosto upřímná, otevřená, naštvaná, skeptická i ironická, vážná i nevážná, místo, kde jsem naprosto autentická bez rozmýšlení. Na jeho stránkách se skrývají mé obavy a démoni, přání, analýzy mých snů, pokroků. Deník plní funkci nejlepšího přítele, kterému mohu na bedra vložit cokoli, beze strachu a hanby, bez skrytých postraních úmyslů. Ze všeho nejraději mám ten pocit ve kterém se ze mne vyplaví všechny ty nastřádané emoce. Přichází úleva, občas i eurofický pocit radost, vyprázdění. Jako by napomáhal mé vnitřní rovnováze.
Velmi si dávám záležet na formě, jakou je psán - píšu do něj plním perem Parker fuchsiové barvy, inkoust mám nejraději tyrkysový (písmena pak vypadají jako rozbouřené moře) a tmavě modrý, který se po zaschnutí zbarvuje do zelenkava (představuji si, že je to ten odstín, jímž psali surrealisté své básně). Písmo, kterému poslední léta vládnu je tiskací (psací se mi tolik nelíbí a plete se mi s ruštinou - ruštináři ví). A strašně nerada škrtám!
Dalším deníkem je můj "individuační" deník. Do něj si zapisuji své pokroky na cestě za sebou samou. Zaznamenává mou životní cestu, kterou utvářím a po které kráčím. Tohle je přesně ten typ deníku, do kterého se škrtat nebojím, do které i kreslím, zaznamenávám své pokroky v meditaci, imaginaci, tchai-ťi, pozoruji z dlouhodobého hlediska, jak na mne působí určité programy psychowalkmanu (AVS), vkládám do něj výsledky všemožný psychologických testů. Je to takový seberozvojový (coachingový) deník. Zápisy v něm nejsou tak časté (ač by být měly, ale já se polepším, vážně). Prostě mi přišlo dobrý nápad pozorovat věci, které se se mnou dějí trochu více metodicky (protože sama v sobě se občas ztrácím), potřebuji k sobě přistoupit trochu z jiného úhlu, chvíli se pozorovat, vědomě se účastnit sebe sama. To, že je to vědomě, to je na tom velmi důležité... Vědomím myslím bdělost, sebereflexi, transgresi.
Dále mám takzvaný "debilníček" (jak říká táta)- ve formě diáře, kde si poznamenávám "kdy, co, kde". Naprosto nezbytná součást mého studia a volné času! Bez něj jsem jako bez ruky a nemohu nikomu nic slíbit :o). Je tyrkysově zelenkavý, vázaný v kůži, která je rytá pashmínovým vzorem. Ach... kouzelné dílko!
V poslední době uvažuji, že si nějaký deník vyrobím sama, takže pokud by jste narazili na nějaký kurz či odkaz, jak na to, hoďte mi ho sem, budu moc ráda! :o) A nebo kdyby jste jen nějaké hezké deníky kdekoli objevili, dejte vědět... tomu mému současnému už nezbývá mnoho stran. A já mám tolik postřehů a myšlenek, které musí být zapsány, aby nebyly zapomenuty!
Jak to máte s deníkovými zápisy vy? O čem píšete a proč? A píšete raději perem, tužkou nebo propiskou?
