Zažili jste někdy pocit, který by se dal nazvat rozdvojenou osobností? Vtíravý pocit, že ve Vašem těle není jen jedna duše (osobnost, nazvěte si to jak chcete)? Jako by jste byli dva/dvě a nikoli jen jeden.
V několika posledních měsících něco podobného prožívám dosti znatelně... To něco jsem cítila už dříve, v řádu několika posledních let, ale teprve poslední doba mi dává prostor tohle všechno reflektovat. A s tím přichází i uvědomění si sebe sama. Takže na co jsem přišla?!
Dovolte, abych Vám představila Nico a Psyché. Začneme u Nico (je to poměrně narcistická osobnost, takže chápete)... Nico se začala stylizovat před mnoha lety a velmi záhy získala převahu. Jak ji popsat? Je velmi krásná a křehká. Projevuje se elegancí, vtipem, nadhledem, jakýmsi bohémstvím a citem. Je poměrně extravertní a přitažlivá. Miluje dobrou společnost a ráda se baví. Nico se raduje ze života, užívá si každé chvíle. Umí být i smutná, ale ve smutku se neutápí. Tak nějak s ní trávím více času. Více ji rozumím, jejím náladám, jejím prožitkům. Čas s ní plyne rychle a ačkoli ne vždy beztarostně, tak velmi inspirativně. Cítím, že je to Psyché, kdo ji inspiruje. Psyché je na druhou stranu uzavřená do sebe, meditativní bytost. Jeví se krásnou, ale ne jako Nico, je to spíš děsivá krása před kterou se nelze schovat. Ráda se hádá, diskutuje, je v ní takové to nadšení všedních dní, ale i hluboký smutek. Často pláče a neví proč. Schovává se a zná ji jen málokdo, ačkoli se s ní každý, kdo se mnou kdy více mluvil, setkal. Často mi dělá starosti, protože sílu bere odněkud zevnitř, stará se o vnitřní oheň... mám pocit, že jej často dusí, než aby o něj pečovala. Uvnitř je ale neskutečně silná, věčně se peroucí. Neumí prohrávat. Nevzdává se. Její nezkrotnost mne dojímá a euforizuje zároveň!
Holky moje dvě... Co s Vámi?! Nico staví na Psyché a její síle a nezdolnosti. Nico zase Psyché propůjčuje jistou lehkovážnost. Neumím si představit, že by byla jedna bez druhé. Že bych byla jednou bez druhé! Obě mi dávájí autentičnost, zajišťují harmonii, kterou stále hledám a snažím se vnímat...
A jak to máte Vy? Kolik Vás je? Odkud čerpáte životní sílu a za kým se schováváte? Nezajímá mne, jestli je příběh, který mi vyprávíte pravdivý. Chci vědět, jestli dokážete zklamat ostatní, abyste mohli zůstat pravdiví sami k sobě: jestli snesete obvinění ze zrady a nezradíte svou vlastní duši...
V několika posledních měsících něco podobného prožívám dosti znatelně... To něco jsem cítila už dříve, v řádu několika posledních let, ale teprve poslední doba mi dává prostor tohle všechno reflektovat. A s tím přichází i uvědomění si sebe sama. Takže na co jsem přišla?!
Dovolte, abych Vám představila Nico a Psyché. Začneme u Nico (je to poměrně narcistická osobnost, takže chápete)... Nico se začala stylizovat před mnoha lety a velmi záhy získala převahu. Jak ji popsat? Je velmi krásná a křehká. Projevuje se elegancí, vtipem, nadhledem, jakýmsi bohémstvím a citem. Je poměrně extravertní a přitažlivá. Miluje dobrou společnost a ráda se baví. Nico se raduje ze života, užívá si každé chvíle. Umí být i smutná, ale ve smutku se neutápí. Tak nějak s ní trávím více času. Více ji rozumím, jejím náladám, jejím prožitkům. Čas s ní plyne rychle a ačkoli ne vždy beztarostně, tak velmi inspirativně. Cítím, že je to Psyché, kdo ji inspiruje. Psyché je na druhou stranu uzavřená do sebe, meditativní bytost. Jeví se krásnou, ale ne jako Nico, je to spíš děsivá krása před kterou se nelze schovat. Ráda se hádá, diskutuje, je v ní takové to nadšení všedních dní, ale i hluboký smutek. Často pláče a neví proč. Schovává se a zná ji jen málokdo, ačkoli se s ní každý, kdo se mnou kdy více mluvil, setkal. Často mi dělá starosti, protože sílu bere odněkud zevnitř, stará se o vnitřní oheň... mám pocit, že jej často dusí, než aby o něj pečovala. Uvnitř je ale neskutečně silná, věčně se peroucí. Neumí prohrávat. Nevzdává se. Její nezkrotnost mne dojímá a euforizuje zároveň!
Holky moje dvě... Co s Vámi?! Nico staví na Psyché a její síle a nezdolnosti. Nico zase Psyché propůjčuje jistou lehkovážnost. Neumím si představit, že by byla jedna bez druhé. Že bych byla jednou bez druhé! Obě mi dávájí autentičnost, zajišťují harmonii, kterou stále hledám a snažím se vnímat...
A jak to máte Vy? Kolik Vás je? Odkud čerpáte životní sílu a za kým se schováváte? Nezajímá mne, jestli je příběh, který mi vyprávíte pravdivý. Chci vědět, jestli dokážete zklamat ostatní, abyste mohli zůstat pravdiví sami k sobě: jestli snesete obvinění ze zrady a nezradíte svou vlastní duši...
Ty sis taky nechala světem naočkovat polarizaci a boj dovnitř sama sebe? Je nutno se rozdělovat? Není lepší se spojovat a integrovat? Snažit se sám sebe popsat a determinovat je marné..to se dřív zblázníš.
OdpovědětVymazat... polarizace... podívej se na název tohoto blogu, myslím, že to mluví za vše. Necítím to jako problém, ale krásné doplňování se. A ano, snažím se integrovat a proto taky tento blog a proto ta upřímnost.
OdpovědětVymazatmně to třeba přijde jako fajn uvědomění si,možná proto, že něco podobného pozoruju u sebe..
OdpovědětVymazat